Report - Sölden 16.3.2019
Během naší lyžařské cesty údolím Ötzal jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít perlu mezi rakouskými středisky a tím Sölden bezesporu je. Během dne, kdy jsem si užíval skvělou lyžovačku, mě trochu trápila myšlenka, jak napíšu tento report, to popíšu deset stran a nikdo to nebude číst, říkal jsem si. Nicméně se pokusím to výrazně zkrátit a vypíchnout jen to podstatné. Každopádně si opět užiju, i když jen za monitorem. Z toho jasně vyplývá, jak dobré středisko to je!
Takže, Sölden je ledovcové středisko v Tyrolsku, cca 600 km z Prahy přes Mnichov, celá cesta po dálnici, nebo zkratkou přes Garmish-Partenkirchen (Ga-Pa). Trochu delší cesta se ale vyplatí, protože tady je lyžování doma. Jedete údolím a nejednou se před vámi rozprostře vesnice a už vidíte vleky. Máte možnost zakotvit hned na začátku u kabiny Giggijoch, nebo trochu popojet ke Gaislachkogl. Je to v podstatě jedno, protože oba přístupy jsou připraveny na ranní nával a jen zřídkakdy se tu tvoří fronta. Byli jsme tu v sobotu za jasného počasí a nečekali jsme.
Pokud začnete jako my hned zkraje a nasednete do kabiny na Giggijoch, rozprostře se vám po překonání strmé zalesněné části nádherné výhledy na v podstatě jednu velikou sjezdovku protkanou sedačkovými lanovkami. Šíře této sjezdovky je skoro nekonečná a prakticky zabírá celý svah! Přerušena je pouze minimálně volným terénem, nebo různými atrakcemi, jakým je slalom a opravdu luxusní snowpark, na kterém si středisko mimo jiné zakládá. Den před naší návštěvou napadlo skoro 50 cm sněhu a to není úplně ideální pro údržbu snowparku. Každopádně tam byla již od rána speciální rolba a makalo tam minimálně 5 mladých lidí se speciálními lopatami na ostření skoků. Zkrátka během dne byl park připraven a otevřen veřejnosti.
Ale zpět na zem, začali jsme jak jinak, černou č. 14 padající z Hainbachjoch 2700m.n. m. No na ranní manžestr super svezení, později ovšem díky oteplení již dost boulovatá. Vedle této černé je již zmiňovaná spleť modrých a červených, vlastně ani nevíte jaká to je, ono je to ale jedno. Zkrátka se oddáte lyžování a o to tu přeci jde!
Když jsme se nasytili této strany areálu, přesunuli jsme se pod první ze tří vrcholů areálu Gaislachkogl. Sjezdovky jsou tu o poznání prudší a výrazně sportovnější, tady dáme dost zabrat nohám, které na strmých přechodech hran nestíhají nadšenou hlavu, která říká, rychleji! Také je potřeba se zastavit, zhluboka se nadechnout a pozorovat atmosféru těchto krásných hor.
To ovšem dlouho nevydržíte a hurá na vrchol Gaislachkogl velkokapacitní kabinou, která vás vykopne, trochu zalapáte napoprvé po dechu, udělá se pár fotek a dolů. Zprvu úzká červená trať, se klikatí z vrcholu, poté pár strmějších úseků s černou variantou a dost nadšení jste dole, taková krásně exponovaná trať s perfektními výhledy? To se jen tak nevidí.
No nic, otevřeli ledovec, kde byl nutný odstřel lavinových svahů po vydatném sněžení, takže fofrem tam, na manžestr a nerozjetý freeride. Cesta k cíli je trochu zdlouhavá, protože se musí absolvovat lanovková houpačka, ale výsledek stojí za to.
Ledovec je rozdělen na dvě části. První prudší na vás dýchne chlad hned na začátku, vyjedete na nejvyšší bod 3340 m.n.m. a tunelem se dá dostat na druhou stranu, kde je ledovcové plató výrazně rovinatější. Nachází se zde i třetí třítisícový vrchol areálu – 3250 m.n.m.
Co k tomu říci. Ledovec je prostě ledovec, je zde prašan celý den a žádné boule. Určitě je nejlepší černá 31, která má opravdu velký sklon. Lyžování zde je opravdu skvělé a vy jen střídáte tratě a každá je něčím trochu jiná, něčím skvělá, originální, zkrátka baví!
Abych ale jen nechválil. Toto super, boží a top středisko má i jednu velikou nevýhodu. Není tu takový ten klid, takové to něco, co nevíte co to je, ale kvůli čemu se vám libí i v mnohem menším středisku. Je to tu zde takové našvihané lidmi, penězi, akcemi, vyžitím, zábavou, novým velkolepým zařízením. Ale toto všechno je zaměřeno na lyžování a to je zde bezesporu nejlepší!
Samostatnou kapitolu, možná i knihu, bychom mohli věnovat freeridingu v Söldenu. Je to Mekka a když nasněží jako nám a vy si vyjedete na třítisícový vrchol Gaislachkogel, můžete se spustit kilometrovou stěnou k mezistanici a to je jen jeden z mála super terénů, kterých je tu nespočet. Záleží jen na vaší znalosti místního terénu a také odvaze, která by měla být ruku v ruce s bezpečím. Lavinové vybavení je tedy samozřejmostí, protože v tomto terénu jde již o život. Jsou zde svahy všech profilů, strmostí a expozic. Takže středisko láká i velmi zdatné freeridery.
Co se týče jídla, je zde opravdu nepřeberná škála možností, přitom ceny jsou o řád vyšší, ale to je zde všechno. Vypíchl bych ale asi místní aprés-ski, to se vidí málokdy. Již po obědě to zde opravdu tepe a připadá to spíše jako nějaká obří párty, než jako místo na pivko po náročném dnu. Takový opravdu bujarý život je ovšem i dole v centru, kde to tzv. žije až do pozdních nočních hodin a to v jakýkoliv den až do května.
Ubytovat je výrazně levnější v sousední vesnici Längenfeld, kde jsou i světoznámé termální lázně.
Sečteno podtrženo, pro milovníky lyžování je to opravdové top středisko. Kdo zde nebyl, určitě by se sem měl podívat, a kdo tady již lyžoval, zajisté se sem bude vracet. Ve Švýcarsku je to Zermatt a v Rakousku Sölden, tak to zkrátka je!
Testovací jezdec pan Jan Kopáček
Panu Kopáčkovi velice děkujeme za report, za který od nás obdržel skipas ZDARMA. CHCETE SE TAKÉ STÁT NAŠÍM TESTOVACÍM JEZDCEM A DOSTAT SKIPAS ZDARMA? NEVÁHEJTE SE REGISTROVAT na e-mailu info@sguide.cz.