Report - Zillertal3000 30.1.2019

Toto středisko jsme navštívili 30.1.2019, jako první ze středisek v údolí Zillertal, kam jsme přijeli na 4 dny lyžování. Celý dojem ze střediska ovlivnilo pár faktorů, těmi hlavními bylo počasí – difuzní světlo, kdy nejsou vidět terénní nerovnosti, vlny, konce sjezdovek apod. (jezdili jsme velmi opatrně), a množství lidí ve středisku. Podle aplikace jsme díky tomu najezdili jen 55 km (součet sjezd + lanovky), ostatní dny to bylo 85 km a 68 km. Zbylé dva areály, které jsme v údolí Zillertal navštívili – Zillertal Arena a Hochzillertall se nám líbily víc.

Středisko je to moderní, se spoustou restaurací a moderních lanovek. Ale sjezdovky jsou takové všechny podobné, nic zvláštního a vše je tak nějak v podstatě v centru. A jelikož my jsme spíš sportovněji založení lyžaří, tak se nám nejvíc líbila část Eggalm, trochu bokem, s prudšími, delšími a méně zalidněnými sjezdovkami. Tuto část jsme jezdili odpoledne.

Přesun tam byl z části Penken docela náročný, lanovkou Tux 150er, dlouhým traverzem přes sjezdovky pod Rastkogel a nakonec cestou č. 75, kde bylo hodně lidí a docela hodně na úzké cestě bláznili. Ale přesun stál za to. Ovšem zpět k autu na parkovišti pod Horbergbahn jsme museli skibusy, což byl zážitek sám o sobě, o tom dále.

Dopoledne jsme lyžovali právě pod Horberg, z části Penken jsme sjeli jen 2 sjezdovky, jedna z nich byla Harakiri, nejprudší černá.

Náš celkový dojem ze střediska byl takový nijaký. Co se týče orientace, tak vše v podstatě dobře značeno, až na některá křížení tratí, kdy jsme se tak trochu ztratili a dojeli třeba jinam, než jsme chtěli. To se nám stávalo hlavně na Eggalm.

Teď k zmiňovanému skibusu. Jelikož přesun na lyžích z Eggalm zpět na Horberg by představoval minimálně 1 hodinu cestování, tak jsme se rozhodli, že využijeme skibus od spodní stanice Eggalmbahn k parkovišti pod Horbergbahn.

Podle mapy střediska se to zdálo jednoduché, prostě pár zastávek. Pro jistotu jsme si sjeli na spodní stanici Eggalmbahn, abychom si skibus ověřili. Koukli jsme do prospektu, kde bylo několik linek a jízdních řádů, pro nás hodně zmatených. Museli jsme se nadvakrát zeptat pokladní a zjistili jsme, že je nutný přestup v Mayrhofen, kde jsme na něj měli 5 minut. Odjezd byl už zajímavý tím, že přiježdělo spousta skibusů v kterých se bylo těžko vyznat, který je ten správný. V době našeho odjezdu dojely 3, já nastoupil do špatného, ale po upozornění jsem stihnul vystoupit. Přestup v Mayrhofen jsme taky zvládli jen tak tak, byl problém se vyznat odkud nám jede bus, a když jsme to zjistili, tak ze zastávky odjížděl, a my museli na něj mávat lyžemi, běžet přes přechod v přeskáčích na červenou. A místo kde musíme vystoupit jsem si raději hlídal na mapy.cz. Ale vše dobře dopadlo.

Podrobný popis jednotlivých projetých sjezdovek:
Prvně jsme začali lyžovat pod vrcholem Horberg, kam jsme od parkoviště vyjeli kabinkovou lanovkou Horbergbahn. I když se jedná o jednu z páteřních výjezdových lanovek z údolí, tak byla bez front. Stejně tak parkoviště bylo ráno poměrně volné. První sjezdovka byla č. 15, červená kolem lanovky Unterbergbahn. Členitá a celkem zajímavá sjezdovka, se dvěma slalomy (atrakce hlavně pro děti). Bez front a celkem menší zalidněnost. Dali jsme dvakrát.

Další sjezdovkou byla černá, č. 12, kolem lanovky Schneekar. Řeknu to obecně, prudší, černé sjezdovky mají velkou výhodu, že jsou nejmíň zalidněné, to jsme si ověřili po celé tři dny a kdykoliv jindy. Proto se nám líbila. Prudká byla tak akorát, hezky široká a padala přímo dolů, jeli jsme ji opakovaně.

Pak jsme se přesunuli na Penken, sjezdovkou č. 32 a 33 červenou jsme se dostali pod lanovku Knorren, vedoucí na sjezdovku Harakiri. K sjezdovkám 32 a 33 není moc co říct, prostě takový červenější ne moc dlouhý sjezd. Harakiri, č. 34 – hlavní hank je fakt střecha, díky sněhovým podmínkám, tzn. přírodnímu sněhu bez ledu se dal dobře jet, dostatečně široký, prostě patří se to zkusit, naše dvě starší děti to jely dvakrát.

Následoval přesun pomocí 150er Tux, traversováním pod Rastkogel, a lesní cestou č. 75 na část Eggalm. Jedná se o vlastní, samostatnou část střediska, trochu odstrčenou, což mělo výhodu v menší zalidněnosti. Tam jsme nejvíc jezdili po červené sjezdovce č. 77 kolem lanovky Eggalm Nord, případně v hodní části její alternativou 77a. Hezká, členitá a dlouhá červená sjezdovka, varinta 77a už tak zajímavá nebyla. Podobně zajímavá byla i sjezdovka č. 78, červená, jen bylo trochu složitější se na ní dostat a udržet. Dojezd ke skibusu byl pak po modré 77b, traverzová cesta.

Fota z Zillertal 3000 jsou zde: https://frankierl.rajce.idnes.cz/Zillertal_3000-2019/
A pak ze všech 3 dní v údolí Zillertal zde: https://frankierl.rajce.idnes.cz/Zillertal_2019/

Testovací jezdci paní Ilona Spratková a pan Radim Labaj

Paní Spratková a panu Labajovi velice děkujeme za report, za který od nás obdrželi skipas ZDARMA. CHCETE SE TAKÉ STÁT NAŠÍM TESTOVACÍM JEZDCEM A DOSTAT SKIPAS ZDARMA? NEVÁHEJTE SE REGISTROVAT na e-mailu info@sguide.cz.